Září 2011

Do konce výkendu

24. září 2011 v 13:19
Omlouvám se všem co sem chodí, že se tu nic nového nezměnilo po výkendu 1.-2.10. 2011 by mělo být vše dodělané.Usmívající se

Videogalerie

11. září 2011 v 12:47

Vyberte rok:

2009

2010

2011

2012

2013

2014


Fotogalerie

11. září 2011 v 12:45

Vyberte rok:

2009

2010

2011

2012

2013

2014


Zkouška - ZOP

3. září 2011 v 13:53 Zkoušky
Na LVT Přátelství se nám dne 18.08. 2011 podařilo úspěšně složit zkoušku ZOP na 85 bodů ze 100 bodů, tudíž na známku VD.Postupně přidám i kopii posouzení zkoušky :))) Přidávám ještě bodové ohodnocení

O plemeni

1. září 2011 v 12:27
Appenzellský salašnický pes (Appenzeller Sennenhund)
Standard FCI č. 46 ze dne 5.5. 2003
Země původu: Švýcarsko
Datum publikace platného originálního standardu: 25. 3. 2003
Použití: Honácký, ovčácký, strážní pes a pes ke hlídání domů a statků. Dnes také všestranný pracovní a rodinný pes.
Klasifikace FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi. Bez zkoušky z výkonu.

Celkový vzhled: Tříbarevný, středně velký pes, téměř kvadratické tělesné stavby, v celém rozsahu harmonických proporcí, svalnatý, velmi pohyblivý a hbitý, s chytrým výrazem obličeje.
Charakteristika: Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný. Mírně nedůvěřivý vůči cizím; neúplatný hlídač; veselý a učenlivý.

Povaha

1. září 2011 v 12:11
Základy této vazby musí být položeny již u chovatele v rámci tzv. socializace. Je to sice chovatelská samozřejmost, ale u appenzellů to platí dvojnásob. Štěňata, která nemají dostatečné psychické a fyzické podněty a která se během prvních dvou měsíců života nesetkají s jinými lidmi, než s domácími jsou nesebevědomá a ustrašená, těžko navazují kontakt s novými majiteli. Základem odchovu je nejen exterierově pěkné štěně, ale hlavně přátelsky a zvídavě se projevující psí jedinec plný důvěry v člověka, těšící se na společný aktivní život.
Appenzell bude mimořádně šťastný a spokojený, dokážeme-li ho zaměstnat a svěřit mu vhodné úkoly, bude-li mít nablízku "své" lidi, nebo ještě lépe, pokud si lidé zvyknout brát svého psa jako společníka všude s sebou. Izolace, držení na řetězu či v kotci, stupňuje vrozenou nedůvěru tohoto plemene vůči cizím a nedostatek kontaktu s cizími lidmi a psy nebo dokonce absence jakéhokoliv kontaktu z něj může udělat nepříjemné zvíře se sklonem k agresi. Budeme-li však appenzella vychovávat správně, plně se projeví jeho láskyplná povaha a stane se spolehlivým rodinným psem.
Je však třeba ještě jednou zdůraznit nutnost zaměstnat toto plemeno, ať už to bude hlídání vlastního domu, pravidelný výcvik poslušnosti, agility, výcvik záchranářského psa, flyball, frisbee či jiné psí sporty, při kterých se dobře uplatní jeho pohyblivost, rychlost a mrštnost. Appenzell potřebuje ze všech švýcarských salašnických psů snad nejvíce pohybu, nespokojí se s krátkými procházkami, miluje dlouhé túry, plavání, prostě pohyb všeho druhu.

Původ a historie

1. září 2011 v 12:03
Vlastní historie všech švýcarských salašnických psů je poměrně krátká. První zprávy o chovu v dnešním slova smyslu máme až z poslední čtvrtiny 19. století. Je sice nepochybné, že tito psi nebo jejich předkové žijí na území dnešního Švýcarska už podstatně déle, ale jednotlivé rázy od sebe nebyly striktně odděleny. Pokud rozdíly existovaly, byly způsobeny izolací jednotlivých oblastí, např. členitostí terénu, bariérami hor apod.
V současnosti není příliš významné, zda předkové těchto plemen vzešli z molossů a dostali se do Švýcarska s římskými vojáky před více než dvěma tisíci lety, jak je uvedeno v análech, nebo zda pocházejí z velkých a těžkých plemen psů, která se v Alpách chovala odjakživa, jak se předpokládá dnes. Každopádně první zmínku o appenzellském salašnickém psu nacházíme v publikaci Tierleben der Alpenwelt, kde se toto plemeno popisuje jako "jasně štěkající krátkosrstý středně velký vícebarevný salašnický pes", který "se místy používá jakožto špicovitý typ psa částečně k ochraně salaší, částečně ke shánění stád".
V roce 1896 byl appenzellský salašnický pes popsán jako samostatné plemeno. První plemenný standard byl vytvořen především díky v té době největšímu chovateli a propagátoru těchto psů Maxi Sieberovi, který položil základ čistokrevnému řízenému chovu. Max Sieber si appenzellského salašnického psa povšiml na výstavách hospodářských zvířat pořádaných ve východním Švýcarsku. Toto plemeno bylo poprvé představeno na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru, kde se předvedlo osm vybraných jedinců. Díky podnětu prof. Dr. Alberta Heima, nadšence pro švýcarské salašnické psy, byl v roce 1906 v St. Gallenu založen "Appenzeller Sennenhund Club, který si kladl za cíl udržet a rozvíjet toto plemeno v jeho přirozené podobě. Cílený chov začal povinným zápisem všech narozených štěňat do plemenné knihy appenzellských salašnických psů.
Jméno dostalo plemeno, stejně jako ostatní švýcarští salašničtí psi, podle oblasti, kde bylo původně chováno. Toto lokální omezení pochopitelně už dnes neplatí a appenzell je chován po celém Švýcarsku i v dalších zemích. Jen je škoda, že tomuto pilnému a aktivnímu plemeni vzaly díky změně způsobu chovu hospodářských zvířat práci elektrické ohradníky a prostorné chlévy. Appenzellští sedláci dnes již bohužel příliš nectí tradici, podle níž patřil ke krásnému dobytku také krásný, pracovitý pes.
Grafické zpracování stránky + fotografie v záhlaví od flossycourtesan.blog.cz